V následujícím seznamu jsou uvedeny základní kroky instalace.
Než začnete s instalací, vytvořte si zálohu souborů, které máte na disku, protože při instalaci by mohlo dojít ke ztrátě vašich dat. Je velmi pravděpodobné, že budete muset přerozdělit pevný disk, abyste udělali místo pro Debian GNU/Linux. Při rozdělování disku byste vždy měli počítat s tím, že můžete ztratit všechna data. Instalační programy jsou docela spolehlivé a většina z nich je prověřená lety používání, ale chybná odpověď by se vám mohla zle vymstít. I po uchování obsahu disků buďte opatrní a promyslete si odpovědi a kroky při instalaci. Dvě minuty přemýšlení mohou ušetřit hodiny zbytečné práce.
Jestliže budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný operační systém, přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho instalaci. Zvlášť v případě, že se chystáte přerozdělit systémový disk, se vám může přihodit, že bude nutné obnovit zavádění tohoto systému nebo dokonce nová instalace operačního systému.
install.cs.txtinstall.cs.htmlinstall.cs.pdfLinux for SPARC Processors FAQfdisk.txt.../current/md5sum.txtmd5sum, můžete si příkazem md5sum -v -c md5sum.txt
ověřit, zda soubory nejsou poškozeny.
Informace o hardwaru můžete získat:
Hardwarové informace nutné pro instalaci
+-------------------------------------------------------------------+
|Hardware| (možná) potřebné informace |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Počet. |
| | * Jejich pořadí v systému. |
|Pevné | * Typ IDE nebo SCSI (většina počítačů má disky IDE) |
|disky | * Dostupné volné místo. |
| | * Diskové oddíly. |
| | * Oddíly, na kterých jsou nainstalovány jiné |
| | operační systémy. |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Výrobce a model. |
| | * Podporovaná rozlišení. |
|Monitor | * Horizontální obnovovací frekvence. |
| | * Vertikální obnovovací frekvence. |
| | * Podporovaná barevná hloubka (počet barev). |
| | * Velikost obrazovky. |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Typ: sériová, PS nebo USB. |
|Myš | * Port. |
| | * Výrobce. |
| | * Počet tlačítek. |
|--------+----------------------------------------------------------|
|Síť | * Výrobce a model. |
| | * Typ adaptéru. |
|--------+----------------------------------------------------------|
|Tiskárna| * Výrobce a model. |
| | * Podporovaná tisková rozlišení. |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Výrobce a model. |
|Video | * Dostupná videopaměť. |
|karta | * Podporovaná rozlišení a barevné hloubky (měli byste |
| | porovnat se schopnostmi monitoru). |
+-------------------------------------------------------------------+
Mnoho značkových výrobků pracuje pod Linuxem bez problémů a podpora hardwaru pro Linux se zlepšuje každým dnem. Přes to všechno Linux nepodporuje tolik typů hardwaru jako některé jiné operační systémy.
Možný postup při ověřování hardwarové kompatibility:
Pokud bude váš počítač trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a obdobné připojení, ne PPP), zjistěte si od správce sítě tyto informace. (Pokud vám správce sítě doporučí použít DHCP server, nemusíte tyto informace zjišťovat, protože DHCP server nastaví váš počítač automaticky.)
Jestliže budete do sítě připojeni jen přes PPP nebo podobné vytáčené připojení, nejspíš nebudete moci instalovat základní systém ze sítě. V takovém případě musíte instalovat z CD, lokálního disku nebo disket obsahujících základní balíčky. K nastavení síťového připojení se můžete vrátit, až budete mít instalaci hotovou. Návod je dále v textu Nastavení PPP, Oddíl 8.9.
Je velmi důležité vědět, pro jaký účel chcete počítač používat. Podle toho odhadnete nároky na diskovou kapacitu a navrhnete optimální rozdělení pevného disku.
Porovnejte seznam vašeho hardware s následující tabulkou, ve které zjistíte, zda můžete použít zamýšlený typ instalace.
Skutečné minimální požadavky mohou být nižší než uvádí tabulka, ale většina uživatelů by se mohla cítit frustrovaně.
Doporučené minimální požadavky
+----------------------------------------------+
|Typ instalace | RAM | Pevný disk |
|------------------+-------------+-------------|
|Bez kanc. aplikací| 16 MB | 450 MB |
|------------------+-------------+-------------|
|Pracovní stanice | 64 MB | 1 GB |
|------------------+-------------+-------------|
|Server | 128 MB | 4 GB |
+----------------------------------------------+
Pro představu je zde uvedeno několik typických využití Debianu. Další ideu o zabraném místu můžete získat pohledem na Místo potřebné pro úlohy, Oddíl 11.4.
Pamatujte, že všechny uvedené velikosti jsou orientační a že neobsahují další
věci, které obvykle v systému bývají (jako třeba pošta, soubory uživatelů,
data). Při přidělování místa pro vaše vlastní soubory a data je vždy lepší být
velkorysý. Konkrétně v Debianu oblast /var obsahuje hodně dat
závislých na dané situaci. Například soubory programu dpkg mohou
klidně zabrat 20MB, ani nemrknete. Pokud přidáme velikost logovacích souborů
(většinou v řádech MB) a ostatní proměnlivá data, měli byste pro
/var uvažovat o alokování minimálně 50MB.
Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi, přidáním nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.
Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém a chcete na stejný disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být nainstalován na oblasti Windows nebo třeba MacOS. Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro kořenový souborový systém.
Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem vašeho stávajícího operačního systému . Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez jejich modifikace.
Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.
Jestliže má váš počítač více než jeden pevný disk, můžete celý disk vyhradit pro Debian a dělením disku se můžete zabývat až v průběhu instalace. Oddílový program obsažený v instalačním programu se s tím jednoduše vypořádá.
Stejně pokud máte pouze jeden pevný disk a chcete kompletně nahradit stávající operační systém Debianem, může rozdělení disku proběhnout až v průběhu instalace (Poznámky k rozdělování disku, Kapitola 6). Pozor: pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo CD s původním systémem a podobně).
Také v případě, že již máte na disku několik oblastí a potřebné místo můžete získat jejich smazáním, můžete počkat s rozdělením disku a rozdělit disk až při instalaci. Nedoporučujeme vytvářet linuxové oblasti nástroji z jiných operačních systémů. (Každý systém ví nejlépe, co má rád).
Pokud budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k přeformátování některých oblastí.
Tyto problémy můžete vyřešit, nebo se jim úplně vyhnout, ale nejjistější je instalovat Debian jako poslední.
Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační systémy (původní systém a Debian), budete muset:
Rozdělení disku ze SunOS je absolutně bezproblémové. Pokud se rozhodnete mít na jednom stroji SunOS i Debian, je doporučeno rozdělit disk nástroji SunOS ještě před instalací Debianu. Linuxové jádro rozumí formátu Sun disklabel, takže zde problémy nebudou. Na disku stačí nechat pro kořenový svazek Debianu volné místo uvnitř prvního gigabajtu zaváděcího disku. Také je zde možnost umístit obraz jádra na UFS oblast (pokud je to jednodušší, než vytvářet onen kořenový svazek). SILO podporuje zavádění Linuxu i SunOS z několika oblastí: EXT2 (Linux), UFS (SunOS), romfs a iso9660 (CDROM).
Ať už používáte jakýkoliv operační systém pro vytvoření diskových oblastí,
zkontrolujte si, zda na vašem zaváděcím disku vytváříte oblast s typem ,,Sun
disk label''. Toto je jediný způsob rozdělení, kterému rozumí OpenBoot PROM, a
tudíž je to jediný způsob, kterým můžete zavést systém. V programu
fdisk, se k vytvoření Sun disk label používá klávesa
s.Toto je nutné udělat pouze na discích, které ještě Sun disk label
nemají. Pokud používáte disk, který byl dříve naformátován v osobním počítači
(nebo jiné architektuře), musíte vytvořit nový disk label, nebo se s velkou
pravděpodobností objeví problémy s geometrií disku.
K zavádění systému budete pravděpodobně používat program SILO (ten
malý program, který zavede jádro operačního systému). SILO má
jisté specifické požadavky na rozdělení a velikost oblastí - pro bližší
informace se podívejte na Poznámky k
rozdělování disku, Kapitola 6.
V této části se popisuje nastavení hardwaru nutné před vlastní instalací. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení ,,firmware'' systému. ,,Firmware'' je nejnižší úroveň softwaru, který zařízení v počítači používají, rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí. Také se zde dozvíte o některých známých hardwarových problémech ovlivňujících spolehlivost systému Debian GNU/Linux
OpenBoot poskytuje základní funkce potřebné k zavedení SPARC. Funkčně je to podobné BIOSu na architektuře x86, ale mnohem hezčí. Sun boot PROM mají zabudovaný interpret, který vám umožňuje dělat s počítačem věci, jako třeba diagnostiku, psaní jednoduchých skriptů, atd.
K získání zaváděcího promptu musíte stisknout a držet klávesu Stop (na starších klávesnicích typu 4 použijte klávesu L1, nebo u PC klávesnice, připojené adaptérem, stiskněte Break) a současně stisknout klávesu A. Boot PROM vám ukáže prompt ok nebo >. Obecně je lepší mít novější prompt ok, takže pokud dostanete starý prompt, pro přepnutí do novějšího stiskněte klávesu ,,n''.
OpenBoot můžete použít k zavedení z různých zařízení, nebo ke změně
standardního zaváděcího zařízení. Nyní byste se však měli seznámit s tím, jak
OpenBoot pojmenovává zařízení, protože je to odlišné od způsobu, jakým zařízení
pojmenovává Linux, viz Názvy
zařízení v Linuxu, Oddíl 6.4. Také příkazy se mohou lišit v závislosti na
verzi OpenBootu. Bližší informace o OpenBootu se můžete dočíst v Sun
OpenBoot Reference.
V novějších verzích OpenBootu můžete používat jména zařízení jako ,,floppy'',
,,cdrom'', ,,net'', ,,disk'' nebo ,,disk2''. Jejich význam je zřejmý (,,net''
se používá pro zavedení ze sítě). Dále může jméno zařízení specifikovat
konkrétní oblast na disku, jako třeba ,,disk2:a'', což zavede systém z první
oblasti druhého disku. Kompletní OpenBoot jméno zařízení má tvar
driver-name@unit-address:device-arguments.
Ve starších revizích OpenBootu se pojmenování zařízení mírně liší: disketová
mechanika se nazývá ,,/fd'', a SCSI disky se označují ve tvaru
,,sd(controller, disk-target-id, disk-lun)''.
Novější revize OpenBootu mají příkaz show-devs, kterým zobrazíte
všechna aktuálně nakonfigurovaná zařízení. Kompletní informace o všech
revizích jsou v Sun
OpenBoot Reference.
Zavedení z daného zařízení se provede příkazem boot zarizeni. Pokud z tohoto zařízení chcete zavádět systém automaticky, můžete nastavit příslušnou proměnnou příkazem setenv. V OpenBootu 1.x použijte příkaz setenv boot-from zarizeni, nebo v novějších revizích setenv boot-device zarizeni. Proměnná se dá změnit i přímo z operačního systému (t.j. příkazem echo disk1:1 > /proc/openprom/options/boot-device pod Linuxem, nebo eeprom boot-device=disk1:1 pod Solarisem).
Mnoho uživatelů se pokoušelo přetaktovat chod procesoru na vyšší než určenou
frekvenci (např. 90MHz na 100MHz). Správná funkce počítače pak může být
závislá na teplotě a dalších faktorech a někdy hrozí i poškození systému.
Jednomu z autorů tohoto dokumentu fungoval přetaktovaný systém přes rok
bezchybně a pak začalo docházet k ukončení běhu kompilátoru gcc
chybou unexpected signal při kompilaci jádra. Nastavení rychlosti CPU na
nominální hodnotu tyto problémy odstranilo.
Kompilátor gcc často jako první poukáže na problémy s pamětí (nebo
na jiné hardwarové problémy způsobující nepředvídatelnou modifikaci dat), neboť
vytváří velké datové struktury, které opakovaně prochází. Chyba v uložení dat
způsobí vygenerování neplatné instrukce nebo přístup na neexistující adresu.
Symptomem je pak ukončení překladu chybou unexpected signal (neočekávaný
signál).
Instalace systému Debian GNU/Linux 3.0 na architektuře SPARC
verze 3.0.23, 15 May, 2002